Kalendář akcí
<
Prosinec 2018
>
Po Út St Čt So Ne
272829303112
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
VIP SLOVENSKÝ RÁJ 22. - 26. 7. 2016 - ZÁPIS Z AKCE

Letos se květnové svátky postavily proti nám a oba připadly na víkend (jsou 7 dnů od sebe, takže to jinak být nemůže). Nezbývalo, než si vzít na nejdelší výpravu roku 2 dny volna. Jelikož jsme měli v plánu dosti cestovat, byla nejlepší variantou doprava vlastními auty. Jenže 27 účastníků se špatně dělí pěti, posaďte do každého auta 5,4 osoby. Tobi s Orájem tedy pojedou vlakem. Sejdeme  se tedy ve středu u Lidlu, rozdělíme se do aut a vyrážíme směr Vydrník. Po cestě musíme vyřešit porodní bolesti Zuzčiného nového auta. Auto nabité elektronikou je bohužel dvakrát chytřejší než celá jeho osádka, a to minimálně Zuzka prokázala svou inteligenci vystudováním zubního lékařství. Vše se však u Frýdku-Místku vyřeší a pokračujeme směrem ke slovenským hranicím. Zde dáváme pauzičku na toalety a hlavně k nákupu elektronických dálničních známek.  Cesta po dálnici sice není dlouhá (Slováci se se stavbou příliš neponáhlajů), ale výrazně zkrátí dobu cesty. Do Vydrníku dorážíme okolo půl desáté (zabloudili jsme jen dvakrát) a prakticky rovnou uléháme do spacáků, tedy až na Hanyse se Zuzkou, kteří jedou pro Oriho a Tobiho do Popradu na vlak. Základnička ve Vydrníku je malinká, a tak jsou vedoucí nuceni spát venku, ale s tím se počítalo. Nepříjemná je však blízkost kostela, který zvoní i v noci každou hodinu a nad ránem zvoní nesčetněkrát, napočítal jsem 57 úderů a pak jsem to zabalil.

Ráno vydáváme svačinky připravené už v noci (ne všichni šli hned do spacáků) a rozléváme čaj a hurá na první výšlap. Tím je Prielom Hornádu. Do výchozího místa na Podlesok  jdeme z Vydrníku pěšky, vymýšlíme zkratku, která je sice skutečně kratší, ale znamená přebrodit Hornád, no což, další zážitek:) Konečně ten slavný Hornád, ze začátku docela nuda, ale pak nastupují řetězy, lavičky nad hladinou a další prvky, které dělají výšlap atraktivním. Velmi vděčné jsou pak mosty vysoko nad hladinou Hornádu, které lze procházet jen v 5 lidech a  přesto se díky své délce houpají. Zuzka by mohla vyprávět, ovšem nikdo ji to nedělal schválně, viďte kluci:) Asi po 3 hodinách docházíme na místo jediného možného občerstvení. Přes veškerá poučení o tom, že koupíme vodu, lehce slazené minerálky a podobně, se na stolech objevují brambůrky, bake rolls, koly. Lehký spucunk už je jen preventivní pro další nákupy, dojezte to:) Dalším cílem je Tomašovská vyhlídka, atraktivní to skála nad údolím, pod kterou je stametrový sráz. Ačkoliv je stoupání ze začátku dosti ostré, ten výhled za to stojí. K hraně skály však musí všichni po čtyřech a být jištěni další osobou, přesto se někteří neodváží. Sirka ušije na Zuzku boudu a skočí ze skály, která má na druhé straně terásku, skok vypadá velmi reálně a Zuzka je zděšením bledá, ovšem Sirku má ráda, brzy odpouští a celou akci natáčí znova a dává na facebook. Z Tomašovské vyhlídky míříme do Tomašova na vlak, někteří neseni na zádech silných kluků:) Nevyrážíme přímo do Vydrníku, ale vydáváme se na opačnou stranu do Spišské Nové Vsi. Děti a mládež na Slovensku za vlak neplatí, musí však mít vyřízenou speciální průkazku, jednu trvá vydat asi 10 minut, 20 průkazek tedy 200 minut, což je něco přes tři hodiny, chce se Vám to čekat? Nechce. Nicméně se průvodčí spokojí s informací, že dětem je méně než 18 let a platíme jen 7 lístků. Ve Spišské Nové Vsi zajdeme na zmrzku, projdeme město, nakoupíme potraviny a hurá domů. Namlsáni předchozí cestou kupujeme jen 7 lístku a nastupujeme do vlaku. Paní průvodčí nás však jednu zastávku před výstupem odchytává a požaduje lístky pro všechny, nemáme. Dohodneme tedy kompromisní řešení, dokupujeme 5 dospělých a vše je v pořádku. Na základně odpočíváme, ohříváme večeři, zkoušíme všemožné gymnastické kousky, hrajeme deskovky a kolem desáté jdeme spát. V pátek ráno nás čeká Levoča, historické to město ze seznamu UNESCO. Náměstí je opravdu krásné, největší atrakcí je však stánek se sladkostmi a kočičím zlatem. Za tento hřích se alespoň vydáváme do chrámu sv. Jakuba staršího, což je zároveň muzeum oltářů s největším dřevěným oltářem na světě. Levoču jsme si tedy pečlivě prošli a vydali se na Spišký hrad, což je pro změnu podle některých žebříčků největší hrad na světě. Hrad je to opravdu obrovský, ale ten kopec k němu snad ještě větší. Rozhodně jsme se však na hradě nenudili, celý jsme si jej prošli, včetně mučírny, kde byli někteří za své činy po zásluze potrestáni. Výhled z věže pak byl spektakulární. Odpoledne jsme pak vyrazili do Aquacity Poprad, což byl pro některé vrchol celé akce, ovšem mi se více líbily výšlapy:) V aquaparku jsme se vyřádili do sytosti. Především venkovní tobogány byly neustále obsazeny našimi. Vedoucí si dali ve vodním baru nealko drinky za přijatelná 4 eura:) Skupinka děvčat a chlapců pak byla na drink pozvána. Po x hodinách, kdy už měl na rukou a nohou varhánky úplně každý, jsme vyrazili na základnu, kde jsme si u ohně opekli špekáčky. Zuzka láteří nad tím, že zapomněla chladit turbo a ptá se kluků, jak dlouho chladí oni, kluci s ledovým klidem oznamují, že nechladí vůbec, jelikož mají vodní chlazení.  Zuzka se okamžitě snaží získat informace, jak by toto neexistující vodní chlazení mohla také pod kapotu získat. Zábava to byla vděčná. V sobotu nás čekal druhý výšlap, tentokrát Suchá belá. Podle Sirkova vyprávění se jedná o nenáročnou túru údolím potoka. K výchozímu bodu na Podlesok však raději vyrážíme auty, následně se nám to oplatí. Túra skutečně začíná nenápadně, jde se korytem potoka, ale po chvíli začínájí lavičky, řetězy a především vysoké žebříky a výšlap je náročnější než Hornád, o to je však také atraktivnější. V nejvíce náročné pasáži je pak na žebříky dokonce skoro 30 minutová fronta a všichni se baví strachem šplhajících turistů, ve skutečnosti je však ve všech malá dušička.  Nejmenší děti si rozebírají vedoucí, a i když i oni mají strach (bez strachu tam nelezte), bezpečně všechny dostáváme nahoru, bude o čem povídat. Nakonec jsme to zvládli všichni a  musím uznat, že to byl zatím jeden z nejnáročnějších výšlapu, které jsme s oddílem udělali. Dolů jsme se vydali přes Kláštorisko, kde jsme si dali nanuk a už se spouštěli dolů přes osadu z konce předminulého století zpět k autům. Po cestě nás však ještě zdržely obří houpačky, na kterých řádil hlavně MB. K autům jsme došli za mírného deště, ale nijak dramaticky jsme nezmokli a na základně už zase svítilo sluníčko. Po večeři proběhlo obligátní gymnastické cvičení a příprava na spánek. Ráno jsme se sbalili, Zuzka odvezla kluky na vlak a kolem devíti jsme mohli být připraveni na odjezd. Ale kdeže, telefonát od Oráje, že má na nádraží peněženku od MB včetně dokladů plány změnila, Zuzka osedlala svých 160 koní pod kapotou a rychlostí blesku fičela pro peněženku. Do odjezdu zbývaly minuty, a tak řezala zatáčky, jela na hranici povolených rychlostních limitů a odjezd vlaku stihla. Měl 30 minut zpoždění. Kolem půl desáté jsme tedy vyrazili směr Štrba s cílem obejít Štrbské pleso. Co čert nechtěl, jen jsme došli k jeho břehům, začalo pršet. Společná fotka a snad příště. Po cestě už nás čekala jen jedna zastávka v salaši Krajinka, známé též pod názvem sýrový ráj.  Zde jsme utratili poslední eura a jali se vyrazit domů. Hanys na hranicích napojil žíznivou kobylu, ostatním palivo vyšlo a dalo se tak očekávat, že k Lidlu dorazí poslední. Jenže zbytek zazmatkoval u Jablůnkova a Hanys se svou posádkou dorazil do Hlučína první. U Lidlu jsme se všichni rozloučili a prakticky ukončili oddílovou činnost až do tábora. Hanys
Jméno:
Heslo:
| ADMIN |