Kalendář akcí
<
Listopad 2018
>
Po Út St Čt So Ne
2930311234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293012
# PROSTĚ ZÁPIS
Opětovně uběhl zhruba rok a my se vydali na další VIP, letos po několika letech zpět do Dědova, zapadlé vesničky ve východních Čechách, která je ovšem velmi blízko množství přírodních a kulturních zajímavostí.

Vyrazili jsme v pátek auty od Lidlu, a tak nějak klasicky čekali na Hanyse. Ve stylu pozdě, ale přeci dorazil asi 20 minut po srazu. Vyděšené maminky, které volaly, ať jim neujedeme, že už se blíží k Lidlu, uklidňoval tím, že on je ještě v zácpě v Přívoze.

Rozdělili jsme se tedy do aut a vyrazili. Hned po startu první nehoda. Žizela chtěl u Zuzky v autě vyvěsit českou vlajku, ale vyjel s okýnkem tak vysoko, že pravé okýnko spolujezdce prasklo, a to jsme ještě nevyjeli Děhylov.

Dále cesta probíhala v pohodě a první zastávka proběhla klasicky v Moravské Třebové u Lidlu, máme to tam prostě rádi. Nakupujeme nanuky, ťapeme svačiny a jedem dál. Cesta utíká rychle, ale do Dědova se stejně dostáváme až před osmou. Cestu okoření vesnice SPY, výskyt pum ve východních Čechách, osoba meditující na cestě, nebo hobití průjezd pod železničním viaduktem. Jaké je naše překvapení, když nás správce vítá s otevřenou náručí, jelikož mu přijela ta parta na brigádu nasekat dřevo. A my zatím máme zcela jiné plány. Vše se vysvětluje, práci uděláme a stihneme i náš program. Ubytujeme se, zatopíme, uvaříme čaj, povečeříme a znaveni si jdeme lehnout. Počkat, ještě je potřeba udělat svačiny.

Ráno snídaně a hurá na vlak do Adršpachu. Poučení z předchozích nezdarů volíme opačnou trasu, vlakem tam, pěšky zpátky. Jediná hospoda na trase je totiž kousek od chaty a po třech kilometrech se příliš občerstvovat nechcete, naopak po dvaceti kilometrech dáte kofole (ve východních Čechách spíše malinovce) opravdu za vděk.

Na nádraží v Dědově sice prší, ale po příjezdu do Adršpachu se počasí zlepšuje natolik, že umožní zcela hladký průchod. Kupujeme mapu, vstupenky, probereme filmy, které se ve skalním městě točily a vyrážíme. Adršpašské skalní město je opravdu malebné a nabízí spousty krásných výhledů. Samozřejmě musíme zajít na lodičky, kde nás baví kapitán, který navíc mluví dvojjazyčně a jeho GLOWA HYPOPOTAMA baví všechny puberťáky natolik, že se málem vyklopíme. Na loďce uděláme hashtag fotku a razíme Vlčí roklí do Teplických skal. Po cestě míjíme studánku, která je zásobována vřídly s tisícimetrové hloubky a písek v ní spektakulárně bublá. Musíme si do té díry sáhnout. Přestávku u studánky využívá Žizela ke snaze přejít mokrou kládu nad potůčkem, po třetině se mu nohy rozjíždějí a buďme rádi, že měří více, jak 1,75 m, jelikož jinak by mohl přijít k velké újmě.

V Teplických skalách nás poprvé v našich plánech zbrzdí sokol stěhovavý, který si k hnízdění vybírá turisticky nejzajímavější místa. Má prostě vkus. I tak procházíme roklemi, kde je doteď sníh, a skalní útvary jsou fascinující.

Z teplických skal pak míříme přes zámek Bischofstein, kde si dáváme malinovku, zázvorovou limonádu nebo pivo. Děcka řádí na lanovce, skluzavce nebo na trampolínách. Už je nohy nebolí. Na naši chatičku je tak už jen kousek a my slušným tempem chvátáme k cíli. Po cestě Julča omylem poraní Hanysovi oko, což je na dva dny skoro ústředním příběhem.

Na chatu dorážíme před šestou, ohříváme hovězí kofty, kluci sekají dřevo a po večeři už jen posedáváme a odpočíváme. Byl to náročný den. Počkat hokej. Vyrážíme autobusem do Teplic nad Metují. Obsazuejme první hospodu, ovšem zde nás nechtějí a my zde také být nechceme, kouř, smrad a malá televize. Jdeme tedy do luxusně zrekonstruovaného hotelu Střelnice. Jaké je naše překvapení, když ze sálu přemístí lidi do restaurace a celý sál s obrovskou obrazovkou nám přenechají. Úžasné. Fandíme, máme dresy, šály, čepice, ale Kanada je holt lepší. Deset minut před koncem musíme odejít zpět na bus, ale vzhledem ke stavu zápasu to přežijeme.

V sobotu ráno snídanička, mytí zubů a nastupujeme do aut směr měděný důl Bohumír. Ačkoliv si prohlídku raději rezervujeme dopředu, na místě zjišťujeme, že o důl není moc velký zájem, jsme zde sami. To je ovšem škoda. Prohlídka dolu je zajímavá. Na začátku všichni dostaneme pláště a přilby se svítilnami a pak už do podzemí. Důl je uzavřen od šedesátých let a v některých místech vypadá opravdu historicky. V podzemí si můžeme vzít trošku měděného jílu, což zejména Zuzka se Sirkou dosti využívají. Kapsy mají plné měděného jílu a kuliček z něj. Celá prohlídka je zakončena výstupem po 6 žebřících, což prohlídku ještě zatraktivňuje. Hanys má v dole trošku problémy, levé oko má zakryté a především do osob a věcí po jeho levé ruce často naráží. Taky má zhoršený odhad vzdálenosti a asi 7 krát trefí výztuž, díky za helmy. Po prohlídce se vracíme na chatu, odpočíváme, ohříváme oběd, kluci sekají dřevo.

Po obědě nás čeká Muzeum Merkur. Cesta k němu je poměrně přehledná, jen na posledních 176 metrech Sirka zabloudí a táhne nás do staveniště. Rychle jej odhalujeme a volíme vlastní trasu. Ve statických expozicích jsou opravdu úžasné kousky, zejména Karlštejn a Ocelové město jsou vážně skvělé. Nejméně polovinu času však trávíme v herně a stavíme zejména auta. Až na Zuzku. Ta staví zubařské křeslo. Opouštíme muzeum a čekáme na Sirku a Perníka. Naplňuje se obava, že Sirka utrácí peníze našetřené na svatbu za stavebnice Merkur. A to ho Zuzka před muzeem zapřísahala, že si žádnou nekoupí. Naštěstí koupil jen malou a svatba proběhne.

Po Merkuru jedou všichni kromě Zuzky nakoupit. Ta veze Hanyse na pohotovost, oko ho fakt bolí. Nemocnici naleznou s přehledem, ale osud to chtěl a 6. 5. z provozních důvodu zavřeno. Jede tedy za ostatními k Lidlu. Hanys nakoupí nanuky a sledujeme dění na parkovišti. Prvně opravdu natuněná fabie, z které vystoupí tři ženy ve věku 40, 60 a 80 let. Následně 85 letá paní ve ŠKODĚ 120, která bez posilovače nemůže trefit závoru na parkoviště. Musí vystoupit, škodovka chcípne a paní pak na jedničku pří 8000 otáčkách projíždí celé parkoviště. Už aby bylo nakoupeno.

Odpoledne pak chceme zakončit na bazénu. Opětovně se předem objednáváme, ale prý není třeba. Jdeme do šaten a hle, nutné mít uplé plavky, to splňují asi tři kluci. Snažíme se paní v pokladně přesvědčit a poprvé využíváme náš trumf – přijeli jsme až z Ostravy. Přichází sličná slečna plavčice a přimhouří oko, můžeme jít. A není divu, v bazénu jsou tři další osoby. Plaveme, skáčeme, točíme videa a poprvé využíváme vodotěsný obal naší akční kamery. Kdo chce, jde se ohřát do sauny. Po půl šesté pak vyrážíme zpět na chatu.

Na chatě rozděláme táborák a opečeme párky, přičemž nás přijde pozdravit i pán správce. Pak už do hajan. Vlastně zase svačiny.

V neděli nás čeká Broumovský klášter, a tak je potřeba vyrazit po deváté. Na deset je prohlídka s Lostrandem a do Broumova to půlhodinka je. Navíc se opravuje silnice a trasa je ještě o něco delší. Stíháme a před desátou jsme v infocentru. Jaké je naše překvapení, když nám brigádnice sděluje, že prohlídku s Lotrandem je potřeba dopředu objednat. Vytahujeme první trumf – na webu nic takového není uvedeno, prohlídka s Lotrandem je každou neděli v 10, málo, chyba správce webu, pokud je nás navíc přes 10, je logické, že se objednáme. Dobrá, vytahujeme druhý trumf – 4 dny v kuse z několika čísel voláme a snažíme se objednat, nikdo telefony nezvedá, opět málo, mají zrovna nějakou akci a jsou zaneprázdnění, takže je možné, že telefony nezvedají (ukazujeme jim výpisy z historie volání), dobře vytahujeme třetí a čtvrtý trumf – chceme mluvit s vedoucí a přijeli jsme z Ostravy. A hle, zavolají Míšovi, třeba půjde mimořádná prohlídka. Za deset minut stojí nastrojený Lotrando před bránou kláštera a lepšího průvodce jsme si nemohli přát. Slyšíme asi jen tři letopočty, za to o životě v klášteře a o všemožných zajímavostech se toho dovídáme tolik. Navíc ho nerozhodí naše hloupé ani zákeřné otázky, jede na stejné vlně humoru, prostě bezva. Cestou z kláštera pak v podlaze největšího kostela objevujeme zcela novou díru, co pod ní může být, třeba jsem svědky velkého objevu.

Po klášteře nás čeká nejstarší dřevěná sakrální stavba ve střední Evropě. Název lehce nudný, prohlídka taky, ale jména řeholních sester pochovaných na hřbitově tomu přidá. Ilumináta, Čistoslava či Rogerie, tak tato jména často nepotkáte.

Po Broumově nás čekají Broumovské skály. Perníček vybírá (lehce nechtěně) netradiční nástupní místo, ale rychle se zorientujeme a vyrážíme. Postupně absolvujeme vyhlídky do roklí, skalní hřiby nebo Kovářovu rokli a Supí hnízdo, jen Skalní divadlo je zapovězeno, zase ti sokoli, ti si umí vybrat. V půlce cesty dáváme pauzu na Hvězdě. Venku prší, a tak se lehce protáhne. Posedíme v restauraci i na vyhlídce a pak alou dolů. Začínáme v pláštěnkách, ale po pár minutách přestane pršet úplně. Kolem půl páté jsme u aut a fičíme na chatu. Opět jdou kluci sekat dřevo, holky uklidí chatu po zimě, zejména pavučin je nepočítaně, a ohříváme segedín.

Po večeři hrajeme deskovy, až na 3-4 lidi hrají všichni, pak dáme ještě parlament - vedoucí proti dětem a zde musím smutně konstatovat, že jsme prohráli 2:1, kdo? To neřeknu.

V pondělí ráno se balíme, snídáme, precizně (ke spokojenosti správce) uklízíme chatu, v deset vyrážíme směr Dobrošov. Opět lehce zabloudíme, ale rychle nacházíme správný směr, vidíme Lamu a černého čápa (zejména auto Hanys, Tobi, Alča, Jarda a Julča – ostatní nás podezřívají z aplikace hvězdného prachu, pché, jen se špatně dívají). Jiráskova chata na Dobrošově je ve vlastnictví KČT, využíváme členskou slevu a hurá na výhledy. Fouká a je zima, ale rozhled je úžasný, vidíme například až na Sněžku. Následuje pevnostní areál Dobrošov, zejména dělostřelecká tvrz „ Zelený“ a „Můstek“. Po třetí využíváme trumfu v podobě příjezdu z Ostravy, vypraví kvůli nám zvláštní prohlídku, nemusíme čekat hodinu, ale jen 15 minut. V areálu je Wi-Fi, takže pauza je vítaná. Dětem se moc nechce, bude to nuda, moc schodů a podobně. Nicméně je nám přidělena sympatická průvodkyně (souhlasím s Tobíkem) a prohlídka je vážně zajímavá a i největší pesimisti vylézají na povrch nadšení. Co dál? Vyčůrat a domů.

Příště jinde :) Hanys
Jméno:
Heslo:
| ADMIN |