Kalendář akcí
<
Listopad 2018
>
Po Út St Čt So Ne
2930311234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293012
TELČ 1. - 4. 5. 2014

Jako každoročně, i letos jsme v době prodloužených víkendu vyrazili na VIP výpravu, tedy akci, která se svou atraktivitou vymyká ostatním akcím. Stalo se pravidlem, že střídáme hory za města a památky. Rytmus nyní padl na města a památky a my zvolili atraktivní prostředí v okolí Telče. Doprava na takovou akci bývá vzhledem ke vzdálenosti a potřebě neustálého popojíždění složitá a my už si zvykli využívat auta, kterých máme většinou dostatek. Jiná situace však nastala nyní. Účastníku je 25 a my máme k dispozici jen 4 auta. Celou situaci se nám podařilo vyřešit zapůjčením bílého Hyundai i30 od autosalonu RELY servis s.r.o. A bílý kombík se stal ozdobou naší autokolony.

Sraz byl vzhledem ke vzdálenosti svolán na brzkou šestou hodinu ranní. Než se všichni nasáčkovali do aut, uběhlo skoro 15 minut. Dnes už jsme o dost vybíravější a kupujeme hlavně kombíky, takže bagáž se v pohodě vlezla do všech aut. Cesta do Jihlavy neprobíhala příliš koordinovaně, dálnice přeci jen není pro kolonu 5 aut úplně ideální a neustále předjíždění by bylo zbytečně nebezpečné. Dorozumívali jsme se tedy přes vysílačky a mobily, kdy hlavně Hanys rád využíval zabudované handsfree a děcka se pořád dohadovali, kdo s nimi mluví. Po sedmi telefonátech a radiových spojeních jsme si smluvili čurpauzu U devíti křížů, kde se však sjely jen 4 vozy, Sirkovi to asi nějak nebrzdilo a počkal na nás až v Jihlavě. V Jihlavě jsme byli kolem deváté a na náměstí jsme prvně obdivovali maturitní tablo ve formě staré harmoniky (kloubové karosy) a následně předvolební mítink nejmenované politické strany, o dost zábavnější se však nakonec ukázal stánek propagující krásy Vysočiny, kde sice neservírovali vysočinu, ale balónky s heliem, kterých jsme pak měli plná auta. Prošli jsme si město, posbírali kešky, dali si zmrzlinu a vyrazili do velkého lákadla jihlavského podzemí. V podzemí je hned několik zajímavostí, především svítící stěny, nejvýdělečnější studánka, která splní přání po vhození mince, jelikož studenti před státnicemi tam byli schopni naházet průměrnou mzdu (že Sirka, ať ti to vyjde), ukázka minerálu, nebo doupě feťáku, kteří podzemí v nedávné době obývali. Jediné mínus jihlavského podzemí bylo, že s námi nemohla jít Lilka. Po Jihlavě jsme zamířili do Telče, kde jsme se chvilku snažili hledat bezplatné parkoviště, ale po chvilce jsme zjistili, že projetý benzín se začíná vyrovnávat parkovnému a zamířili zpět na parkoviště, které jsme míjeli asi před 15 minutami. Na parkovišti jsme posvačili a vyrazili na náměstí, které jsme si prošli, řekli si něco o historii nejzajímavějších domů a vyrazili na zámek. V pokladně byla zrovna pauza, tak jsme si prošli zahradu, v které byla výstava filmů, které se na zámku natáčely. Pauza v pokladně měla být do 13, tak se Hanys šel ve 12,50 raději postavit do fronty a ejhle, pokladna už jede a na náš okruh je posledních 28 míst, čeká, čeká, míst je již jen 24, čeká, čeká, zkupuje 24 míst a lidi za ním jen nevěřícně kroutí hlavou. Zámek pak hodnotíme ve dvou rovinách, opravdu bylo na co koukat, jen ten vrchní byl nějakej divnej. Po zámku uděláme krátký rozchod na nákup suvenýru a vyrážíme na chatu. Na chatu dorážíme kolem čtvrté a postupně se začínáme ubytovávat, o něco později dorazí 2 vozy, které jeli vykoupit místní TESCO. Přípravu rizota svěřujeme šaržím, což se nakonec nezdá být nejlepší volbou, zapomněli jsme na sůl (většinou na chatách bývá), a tak pro ni vyrážíme, po cestě nás však zaskočí telefon, že rizoto nelze připravit, protože chybí jar. Urychleně přinášíme sůl a doděláváme rizoto bez jaru. Blíží se osmá a my unavení po celém dni už jen poleháváme. V pátek ráno nás čeká Jindřichův Hradec s rybníkem Vajgar, věží a zámkem. Do Jindřichova Hradce dorážíme po deváté a než zaparkujeme (každý vůz v jiné stáji), uteče dalších 20 minut. O půl desáté se šťastně scházíme na náměstí a čekáme na otevření věže. V deset můžeme vyrazit a pro mnohé nastávají nejhorší okamžiky celé akce, úzké točité schodiště, nahoře pak uzoučký ochoz, krásný rozhled, ale obrovská výška. Nafotíme spoustu fotek, postrašíme některé více bojácné (strach měli všichni) a vyrážíme dolů. Pod věží na houpačkách a kolotočích posvačíme, snad aby se lépe trávilo a přes Lineckou bránu dorazíme na zámek, kde nás čeká o poznání příjemnější průvodkyně. Jelikož už o pánech z Hradce něco víme, udivujeme některými znalostmi i slečnu průvodkyni. Zámek je pěkný, bizardností pomálu (v tom vede Telč), koncert v hudebním pavilónu povznášející a cesta pře námi dlouhá. Nezbývá než udělat Hradci pápá a vyrazit dál. Další zastávkou je Třeboň, kde lze opět složitě parkovat a proto se rozdělujeme do tří skupin a hledáme parkoviště. Ačkoliv je náměstí pěší zónou, posádka vozu pilotovaného Zuzkou si z toho nic nedělá, několikrát obkrouží morový sloup, a když zjišťujeme, za jak dlouho budou na náměstí, tak do telefonu vesele hlásí, že už tam přeci jsou. Nakonec tedy zaparkovali jinde, my koupili lístky na zámek a vyrazili podél rybníka Svět ke Schwrzenberské  hrobce. Zuzka s Krišpou potřebovali nutně čůrat a vyrazili hledat záchod, po 5 minutách se vysmáté vrátili a hlásily, že záchody jsou vzadu. Do hrobky šli jen dobrovolníci, ale byla to zhruba ¾ všech účastníků a určitě neprohloupili. Po opuštění hrobky hledal záchody i Hanys, ovšem marně, volá proto Zuzce a ta mu sděluje, že jich tam je celý les. Na zámku na nás čeká asi nejlepší průvodkyně vůbec, říká zajímavosti, nezatěžuje nás letopočty, přihodí nějaký vtípek, prostě super. Ovšem na začátku byla trošku vystresovaná. Proběhl totiž tento rozhovor: „No já čekala deváťáky“ „Jj, my jsme v průměru tak deváťáci.“ „Dobře, kolik Vás je?“ „Asi 25“ „Asi 25, nespočítáte se? Jste všichni?“ „Asi jo, jste tu všichni? Jsme tu všichni.“ Vy se vážně nebudete počítat?“ „Ne, jste tu všichni, máte každý své auto? Jsme tu prostě všichni.“ Paní průvodkyně rezignovala a vpustila nás dovnitř. Prohlídka byla super a především díky paní průvodkyni ji považuji za nejlepší. Za den jsme toho stihli dost a večer nás ještě čekalo opékání párku, někteří tuto poměrně jednoduchou činnost ještě zcela nezvládají a pár párků zahučelo do ohně, rychlou akcí však byli po většinou zachránění. Dopekli jsme kolem osmé a zase spíše odpočívali. V sobotu jsme chtěli nechat auta u chaty a vyrazit pěšky na hrad Roštejn, ale počasí chtělo jinak a my jsme vyrazili opět auty do technického muzea v Telči, kde jsme objevili spoustu úžasných věcí, jako například starou zubařskou ordinaci, pár aut, které by se výborně hodili do oddílu, nebo historický klavír, na který Jarda s Alčou čtyřručně zahráli a ostatní si zazpívali. Pak jsme vyrazili na náměstí v Telči, kde se konala veteránralley se spoustou nádherných kousků (a modré psí auto by se tam určitě vyjímalo také) a i když byla fakt kosa, většina si to užila. Na Roštejně byla taková zima, že jsme si museli, a to doslova, byl to příkaz, dát čaj. Prohlídka samotná byla doprovázena různými historkami a jedna se věnovala sv.Jiří, který jak známo zabil draka. Následně nás paní pobavila dotazem, zda je mezi námi nějaký Jiří, pakliže ano, tak je to jistě ten největší drakobijec. Náš drakobijec má však stěží 175 cm, na což se z davu ozvalo, že náš drakobijec je ten nejmenší na světě. Hradu zámku a muzei jsme měli už dost a tak jsme se rozhodli pro bowling v nedalekém golfresortu, jelikož přímo v Telči o dvě plné dráhy amatérských, ovšem kvalitních, hráčů nestáli. Dohráli jsme asi kolem páté a vyrazili zpět na chatu, kde jsme se vysprchovali, pěkně si zatopili a hráli deskovky, protože venku byl pořád hnusně. V neděli jsme vstávali po sedmé, abychom stihli do devíti předat chatu a vyrazit přes Pelhřimov domů. V Pelhřimově bylo naším cílem samozřejmě muzeum rekordů a kuriozit a byla to dobrá volba, rekordů a kuriozit tam byla velká spousta, některé vtipné, některé brutální a některé zcela neuvěřitelné. Opět se však vyskytl problém s obyvateli tohoto koutu naší jinak kreativní republiky, a to řešit věci operativně. Při zakoupení vstupenky pro 25 lidí se nás pán zeptal, jestli jsme skupina. No nejsme, ráno jsme se potkali na parkovišti a řekli si, jestli nevyrazíme do Pelhřimova. Toto jsme si tedy ujasnili. Dotaz na rezervaci nás ovšem zaskočil, je neděle dopoledne, v muzeu bylo kromě třech myší ještě asi 5 lidí a pokladní, nebo jak se jeho pozice jmenuje, měl problém prodat 25 lístků, asi ho těch 1700,-Kč nezajímalo. Nakonec jsme se však dohodli a my si prošly obě budovy muzea, koukli se, jak vypadá Pelhřimov, kde mají mimo jiné největší poštovní schránku nebo psychiatra s nejvíce tituly v ČR. Pak už nás čekaly jen dálniční kilometry a krátká zastávka na Rohlence, kde jsme se rozloučili a postupně se rozvezli do našich nebo pronajatých domovů. Pilot Hanska:)
Jméno:
Heslo:
| ADMIN |