Kalendář akcí
<
Srpen 2018
>
Po Út St Čt So Ne
303112345
6789101112
13141516171819
20212223242526
272829303112
VIP KRKONOŠE 29. 4. – 3. 5. 2015 - ZÁPIS Z AKCE
Jelikož nás čekala opravdu dlouhá cesta z Hlučína až do Rokytnice nad Jizerou, rozhodli jsme se vyrazit už ve středu odpoledne s výhledem, že po deváté budeme na chalupě. A všechno tomu skutečně nasvědčovalo. Sice se cestou lehce zamotal Žizela, když následoval Hanyse až k někomu domů, přičemž Hanys jel jen vyzvednout zapomenuté vesty a následně chtěl Žizi projet lesem. Ještě ty Darkovice moc nezná. Na hranicích proběhla výměna vest tak, aby v každém autě bylo požadovaných 5 kousků, což se ukáže být dosti zásadní. Cesta Polskem ubíhá bez problému, zatím. Míjíme obec Žžela, u Krapkovic najíždíme na  A4 povolenými 140 km v hodině svižně ukusejeme kilometry dálnice. V toma si po 20 km Žizela hlásí auto nejede, prostě nejede. Zastavujeme na nedaleké benzince a drancujeme naše paušály roamingovým voláním. Vysílačka je beznadějně mimo dosah. Zjišťujeme, co se stalo, Žizi dostává od čerstvého řidiče Andrého informace o vzdálenosti trojúhleníku a osádka se ve vestách přesouvá za svodidla. To vše kolem půl sedmé. Po kontrole vozu nezbývá, než auto odtáhnout. K odtahu se bezelstně hlásí Patrola A4 a požaduje hříšných 690zl. Žizela svou plynulou polštinou s díky odmítá, sháním jiný odtah. Za nedlouho je s pumpy objednán odtah do nedalekého servisu za 400zl. Na pumpě zůstává pouze Hanys, Zuzka, André, Adéla a Alča, zbytek jede dál. Patrola se však nenechává odbít a vyhrožuje zavoláním policistů. Proč? Policie stejně nemůže dorazit, její nepojízdné auto je odtahováno s pumpyJ Patrola měří vzdálenost trojúhelníku, následně nepojízdné auto obstavuje kužely, Žizi opět plynulou polštinou vysvětluje, že odtah je na cestě. Odtah dorazí po osmé hodině a ačkoliv byl informován, že na místě je pět osob, přijíždí pouze 2 místné auto. Nevadí, zbytek nakládá policejní dodávka a pod majáky je přiváží na pumpu (majáky neměli, ale zní to líp). Na pumpě jim objednáváme horkou čokoládu a zjišťujeme, co se stalo. V tom přichází sms od 6iziho, odtah nestartuje – tak to je už hodně krutopřísný začátek. Pro odtah tak míří další odtah. ZA 20 minut přichází potěšující sms - už to nakop. Čekáme na diagnózu problému, dle Žiziho informací automechanik obchází vozidlo a nadává. My mezitím n pumpě vyřizujeme destíky telefonátu, sms a podobně, všichni nám 200 km od nás chtějí pomoct. Za chvíli volá Žizi, neví přesně, co to mu je, ale neopraví to. Je potřeba sehnat náhradní auto. Po nezměrném úsilí všech (dodatečně děkujeme) se podaří sehnat náhradní auto od Frenkyho a odtah pokaženého auta do Čech. Než náhradní vůz dorazí, kecáme na benzince, hrajeme čelovku a běžní návštěvníci asi vůbec nechápou, co se tam děje. O půlnoci musíme benzínku opustit a zbylou hodinu strávíme v devíti v HyundaiJ O půl druhé vyjíždíme směr Rokytnice, cesta prázdnými silnicemi utíká docela rychle a o půl páté ráno spíme na pokojích. Ostatní už jsou na chatě asi od 11. Po třech hodinách vydatného spánku vstáváme, chystáme svačiny, snídani a připravujeme se na výšlap na prameny Labe. O půl deváte jsme před chatou a zjišťujeme, že pod pojmem dobré boty s informací, že na hřebenu je sníh si někteří představili botasky a jiné boty prostě nemají. Budou se divit. Po ránu je nádherné počasí a jdeme dokonce jen v tričkách. Prvně nás čeká ostré stoupání na Dvoračky, kde zpocení dorazíme asi po hodině a půl. Dáváme svačinu, kofolu, pivo. Po občerstvení vyrážíme dál. Terén není náročný, ale chůzi stěžuje sníh. Kolem starého opevnění, které kluci okamžitě prozkoumávají, dorazíme na Labskou boudu, když po cestě míjíme ještě Vrbatův pomník. Zde už někteří mají mokré boty, chudák Káča pak propadla do vřesoviště a jednu botu má úplně mokrou. Po pauze vyrážíme dál, dojdeme až na vyhlídku u Sněžných jam, kde se výrazně zhorší počasí a Hanys má strach z bíle tmy. Vše se nakonec uklidnilo a my stáčíme se k pramenům Labe. Ty jsou pod vrstvou sněhu a my můžeme říct jen: byli jsme tam. Uděláme nějaké společné foto a šup dolů na Dvoračky. Odtud se vydáváme jinou trasou do Rokytnice. Po cestě míjíme připravenou vatru na pálení čarodějnic, má impozantních 22 pater a od kolemjdoucích zjišťujeme, že ji zapálí o půl deváté. Půjdeme se podívat? Na chatě se sprchujeme, sušíme věci a většina dětí je naprosto zbitá. V kuchyni se začíná připravovat večeře. Vaří se špagety a ohřívá směs paní Hříšné, která cele menu připravila doma. Když se naskytne možnost jet se podívat na zapálení vatry, většina okamžitě ožívá, už ej nic nebolí a v mžiku jsou připravení u aut. Na pálení přijíždíme právě včas. Končí představení mažoretek a bez jakéhokoliv proslovu hasiči zapalují vatru. Nějakou dobu trvá, než se rozhoří, ale nakonec zahoří vysokým plamenem. Asi v devět jsme na chatě, povečeříme a prakticky všichni jdou spát. V pátek je v plánu odpočinkový den v Liberci. IQ Land a aquapark. Cesta do Liberce trvá asi hodinku a  v deset jsme na místě. IQ Land je úžasný, plno atrakcí, které si lze na vlastní kůži vyzkoušet. Strávili jsme tam skoro 4 hodiny. Velmi oblíbená pak byla sexmisie (ano správně misie, asi vykonávají osvětovou misijní činnost), kde především vedoucí strávili dost času. Po IQ Landu následuje aquapark, ještě předtím je však potřeba prohrát pár korunek v hrací skříni před vstupem. V aquaparku obsazujeme vířivku a tobogány, když pak rozjíždíme vláček na nejpomalejším tobogánu, ostatní návštěvníci se nestačí divit. Objektivně však musíme uznat, že liberecký aquapark je čím dál menší, ostatní aquaparky ho prostě přerostly. Ale zábava je tam pořád a laser show byla opravdu luxusní. Po návratu na chatu ohříváme segedinský guláš z dílny paní Hříšné a všem to mlaská. Hanys se snaží zajistit promítání hokeje, postupně zjišťuje, že satelit nefunguje, wifi také ne a u dostupných wifi nezná heslo. Nakonec navštíví jednoho souseda a heslo k jeho wifi kupuje. Wifi je však neuvěřitelně líná a hokej je tak dosti statický. Zasahuje Sirka a využíváme jeho datové připojení, hokej jede slušně, sleduje ho asi 20 lidí, kteří si vsadí na výsledek. Nikdo se netrefí a sázky zůstávají na druhý den. Ačkoliv byli po výšlapu k pramenům Labe všichni hotoví, večer jsou všichni po relax dni v pohodě a na Sněžku už budou fit. V sobotu ráno obouváme vyschlé boty a jedeme do Pece, kde zaparkujeme docela vysoko a vycházíme. Pod lanovkou je fronta jako na Jarka v Gongu a my ji obcházíme a míříme k obřímu dolu. Počasí je luxusní, vypršelo se včera, a my šlapeme vzhůru, sníh zde není a výhledy jsou úžasné. V obřáku moc turistu nepotkáváme, pod Sněžkou je však turistů o poznání vice. Před závěrečným výstupem posvačíme a před dvanáctou vyrážíme dobít vrchol. Zde už trocha sněhu je a výstup se lehce komplikuje, což způsobují především polští „turisti“, kteří si Sněžku spletli s přehlídkovým molem a hladké mokasíny, boty na jehlách a obdobné hrůzy je dosti brzdí, za výkřiku Ku…wa nač, pak postupují opravdu pomalu. Na Sněžce spácháme vrcholové foto, rozešlem mmsky, nakoupíme pohlednice a vyrážíme směr Luční bouda. Zde to není příliš turisticky příznivé, kofola za 50, pivo rovněž, polévka 70, ti zámožnější (skupinka 5 vedoucích) si objednává místní speciál, ostatní míří na Výrovku. Pivo za 50, tož čekáte nějaké služby, těch se však nedočkáváme, načepovat pivo trvá skoro 20 minut, placení se musíme doprošovat a místo omluvy se dozvídáme, že musíme být shovívaví, no tady už se nikdy před špatným počasím neschováme. Na Výrovce je vše o 1000% lepší, kopola 25, luxusní palačinky 70 a polévka 30. Po cestě ještě svedeme bitvu ve sněhové rokli, kde je cesta vyfrézována pod nánosy sněhu, někde měří stěny „rokle“ až 6 metrů, husté. S výrovky doslova seběhneme dolů do Pece, výhledy jsou opět nádherné. V peci se dělíme na 3 skupiny, jedna jede do Rokytnice ohřát čínu s rýží, druhá do Vrchlabí za kámošem z internetové hry a třetí skupina bezúspěšně sháněla pinkponkový míček. Večer jsme se balili, uklidili kuchyň a znovu usedli k hokeji, opět si vsadili a doufali, že už někdo vyhraje. U hokeje jsme dojedli guláš a v 11 šli spát. Výhoda chaty se projevila ráno, stačilo zamést a mohli jsme vyrazit. Samozřejmě po snídani a nabalení. Po cestě jsme navštívili sklárny v Harrachově a byl to opravdu pěkný zážitek. Stát jen pár metrů od majstrů, co to s rozžhaveným sklem skutečně umí, bylo super. Pak jsme prošli podnikovou prodejnu, něco nakoupili a vyrazili směr můstky. Pod můstky byl hodinový rozchod a pak hurá domů. Cesta zpět utíkala krásně, můžeme-li soudit podle cesty tam a o půl páté byli v Hlučíně. Tak kam příští rok? České Švýcarsko? Šumava? Hanys  
Jméno:
Heslo:
| ADMIN |