Kalendář akcí
<
Červen 2018
>
Po Út St Čt So Ne
28293031123
45678910
11121314151617
18192021222324
2526272829301
CYKLONEVODA 21. – 22. 5. 2016 - ZÁPIS Z AKCE
Byly časy, kdy byla dvoudenní výprava standardem, dnes se však takových výprav objeví poskrovnu. Přesně takovou však byla tato původně vodácká výprava. Původním úmyslem bylo v sobotu přijet na Kružberk, polozit a v neděli pěkně na lodích dojet až do Hradce nad Moravicí. Osud (čti povodí Odry) tomu však nechtěl a z důvodu opravy hráze se o víkendu voda nepouštěla. Zvolili jsme tedy náhradní program a udělali výpravu ryze cyklistickou. V sobotu se nás u klubovny sešlo skoro 20 a k již nachystanému lezeckému vybavení a stanům přibyly batohy účastníků. Doprava bagáže byla naplánovaná autem, bohužel Zuzčina Žabka je sice spolehlivé auto, které toho pro oddíl udělalo hodně, ale kufr příliš prostorný nemá. Proto došlo k víkendové směně za vozidlo jejich rodičů, které bylo pro tuto akci v Jižní Korei vyrobeno. Po naložení bagáže jsme ve třech skupinách vyrazili směr Jakartovice. První zastávka proběhla na Slezském gruntu, kde jsme posvačili a vyrazili směr Raduň. Do Raduně jsme se dostali přes Nové Sedlice po zajímavé polní cestě zcela mimo hlavní cesty a v půlce trati udělali hodinovou pauzu. Většina si koupila nanuk, jen Hanys s Žizelou museli využít denní nabídky. Ačkoliv odpočinek trval hodinu, jídlo oba dostali až po 50 minutách a měli co dělat, aby ho snědli. Především Žizela po 6 houskových knedlících dost funěl. Pěší výšlap raduňského kopce byl odměněn skvělým sjezdem do Chvalíkovic a přes Uhlířov jsme se následně dostali až na trasu do Litultovic, kde se odpojila Kristýna. Z Litultovic nás čekal poslední náročný výšlap přes Hlavnici a pak sjezd do Jakartovic, kde nás čekala Zuzka. Mezi lomy jsme pak chvíli bloudili, až jsme narazili na cestu, která vedla k našemu oblíbenému místu. Nutno přiznat, že jeden úsek cesty nebyl pro naše vozidlo zcela ideální. Nicméně na místo jsme dorazili znavení, ale zdraví a v dobrém čase. V malebném prostředí bývalých dolů jsme postavili nové stany, které jsou výrazně pohodlnější, než starší modely, byť k jejich prvnímu postavení byla potřeba spousta omylů:) Po postavení stanů jsme rozdělali oheň, ukázali si studánku, potok, rozdělali oheň, uvařili čaj a dali se do guláše, který připravila paní Říčná. Hanys s Žizelou pak šli připravit štolu pro průzkum, toto mělo být takové malé překvapení. Veškeré vybavení (helmy, sedáky, lano) bylo připraveno, stačilo určit trasu. Před vstupem do štoly je však čekalo nemilé překvapení. Někdo vstup do štoly zamknul zámkem na kolo. Romantická, adrenalinová a přitom bezpečná atrakce tak padla. Škoda, ti netopýři jsou úžasní. Posedělo se tedy u ohně a vzhledem k únavě všichni v deset spali. Ráno jsme se sbalili a o po půl deváté přijela Zuzka pro věci. Balení však trvalo déle a oproti plánovanému odjezdu jsme vyrazili asi o půl hodiny později. Trasa nás vedla na Kružberk, kde jsme měli být okolo půl jedenácté, vzhledem k počátečnímu zpoždění a problémům na trase jsme dorazili skoro o hodinu později. Na Kružberku jsme přichystaly celkem tři cesty a začalo se lézt. Během lezení jsme si v nedaleké restauraci objednali jídlo. Pro mnohé to byl první pokus na skalách a po nezbytném školení se ukázali jako zdatní lezci (zejména Sany). V jednu jsme dolezli a šup na jídlo. Sporcovat palačinky však některým trvalo i 45 minut a nabrali jsme další zpoždění. MB pak měl vůbec problém najít restauraci a jeho skupina (nejrychlejší) tak vyjížděla ještě později. Zde už bylo jasno, že vlak v 15.09 nestihneme. Úplně jasno pak bylo v Podhradí, když nám do cíle zbývalo cca 13 km a ciferník ukazoval 14.45. Bylo na čase zaslat sms, čímž jsme pověřili vedoucí v Hlučíně, na trase však nastal zmatek a sms odešly až po 16 hodině.  Co se však nestalo (vyjma nejrychlejší skupiny) trvalo posledních 13 km skoro dvě a čtvrt hodiny a málem jsme nestihli ani vlak 17.09 (někteří skutečně). V době, kdy už byl MB s partou v Hlučíně, zbytek teprve dojížděl na vlak do Hradce nad Moravicí. Těsně před dojezdem na vlak pak začala Maki téct krev z nosu a následně se Žizela špatně zorientoval v Hradci a i když jsme se snažili odjezd maximálně zdržet (pán strojvůdce byl opravdu naštvaný), vlak Žizele, Makině a Danušce ujel. Následoval ještě jejich marný pokus stihnout přestup v Opavě a muselo se vše řešit jinak. Pro osoby přijela Zuzka, pro kola André a bylo vyřešeno. Cestou vlakem jsme už jen kecali a pomlouvali bábu, které přesto, že bylo ve vlaku asi 187 stupňů, vadila otevřená okna. V Hlučíně jsme se před půl sedmou rozešli, unavení, ale plní zážitků a vědoucí, že jsme ujetím 108 km překonali sami sebe. Hanys
Jméno:
Heslo:
| ADMIN |