Kalendář akcí
<
Červen 2018
>
Po Út St Čt So Ne
28293031123
45678910
11121314151617
18192021222324
2526272829301
STŘÍBRNÉ HORY 25. – 27. 11. 2016 - ZÁPIS Z AKCE
Omlouvám se, ale dnes lehce volněji:) Naše zastřešující organizace A-TOM pořídila a draze rekonstruovala chalupu u Rýmařova. Starší už tam byli na silvestra a byli prvními oficiálním návštěvníky, nyní jsme ji pokřtili celoodílově. Doprava do Stříbrných hor není ani zlá ani ideální, ale dojet mhd se tam dá obstojně. My však chtěli podniknout ještě jeden výlet a zvolili dopravu auty. A tentokrát to byla kolona neopsaná, celkem vozů – Zuzka s jejími koníky, Hanys s poníky, Žizela, Frenky, MB, Perník a Kolibřík, celkem 7 vozů a 32 pasažérů. Od Lidlu odjelo 5 vozů přímo, Hanys ještě skočil do klubky a Frenčí čekal na Kamču. Hanys ještě po cestě skočil do Glóbu, před rychlým nákupem si v autě rozdělili úkoly a skutečně bleskově obsadili celý Globus, naplnili košík a fičeli směr Brutál, Rýmařov, mezizastávka v Horním městě u Vietnamce, Stříbrné hory. U Vietnamce se Hanys setkal s Frenčím, oba kupovali lobaky, Hanys pro Sirku a Frenčí pro sebe, za pár korun nakoupili a už to hoblovali na základnu. Na večeři byli hotdogy, bodejť by ne, Amerika je domovem všeho faaaast. Hanys koupil obaly na hotdogy, kluci uvařili parasy, nahřáli se rohlíky a mohlo se ťapat. A že to dětem jelo:) U pojídání párku se chystaly svíčky s barevnými foliemi na noční hru. Hanys představil pečeti 10 státu USA, vysvětlil pravidla a vyrazilo se. Bylo sice sychravo, ale to dodalo hře atmosféru. Smyslem bylo svými svíčkami obsadit co nejvíce pečetí státu USA. Hra se vcelku povedla a i dospěláci si zablbli. Skončili jsme hrát kolem 9 a ještě zahráli tlamičky, kde excelovali spíše mladší, naopak někteří dospěláci spíše propadli:D Pak už se nic organizovaného nedělo. Na půdě se hrál bang podle mě neznámých pravidel, dole se hrálo všemožné, uprostřed se spalo:) Kolem 11 vypli proud a my se snažili přesvědčit paní na ČEZu, že nejsme ani pan Vilhelm, ani pán A-TOM, ale že chatu vlastní A-TOM, my jsme členy a prostě nesvítíme, nejde kotel a celkově bychom chtěli proud zapojit:) Než proud zapojili, poseděli jsme u barevně upravených svíček. Proud se rozjel kolem půlnoci. Poslední mohykáni pozhasínali rozsvěcená světla a šli spát. Ráno jsme posnídali sladké toasty a vyrazili ven. Tam jsme si zahráli starou známou deskovku Trans amerika. Při hledání karet se trošku taktizovalo, André trápil Zuzku, ale nakonec se dohodli. Po téhle „deskovce“ jsme se přemístili do chaty, ohřáli guláš, který zbyl z plesu, nakráli cibuli a po brzkém obědě vyrazili na Dolní Moravu na stezku v oblacích. Zuzka před cestou omyla auto vlhčenými ubrousky a pak že žádná obsese. Po cestě jsme potkali hned několik bizardností, především dům v Losinách polepený a ověšený úplně vším byl zajímavostí par excelence. Žizela u něho náhle zpomalil tak prudce, že málem způsobil mezinárodní ostudu, Francouze mohl napadnout Japonec. Na stezce jsme prvně vystoupili u spodní lanovky, nutno podotknout, že v čase 13,27. U pokladny nám paní sdělila, že lanovka jezdí z další stanice vzdálené asi kilometr a vyjíždí vždy o půl. Rychle jsme naskákali do aut, dojeli k lanovce, ta už jela, pokladna však zela prázdnotou. Nervózní, hodně nervózní byl Hanys, pokladní nakonec došla a uklidnila nás, že do 14,30 jezdí lanovka nonstop. Nakoupili jsme tedy rodinné jízdenky (jsme velká rodina) a vyrazili nahoru. Výhledy byly parádní, místy šlo vidět i na lanovku před vámi či za vámi:) Na kopci jsme vyrazili k oné stezce. A nutno uznat, že vypadá monumentálně i v mlze. Provedli jsme několik fotografií dole, co když někdo nahoru nevyšplhá. A začali šplhat. Většina si „zkrátila“ cestu přes síťovaný rukáv, donutili jsme k tomu i Zuzku a byla tedy psina sledovat její rozvážný postup rukávem. Na vrcholu nás čekala kapka, opět síťovaná plocha a pod ní 50 metrů nic. Někteří se na ní vysloveně vyřádili, někteří se sebezapřením (Zuzka dokonce pod nátlakem) udělali pár opatrných krůčků. Výhledy nic moc a hlavně nefungoval tobogán:( Musíme tu ještě někdy zajít. Dolů zase lanovkou a na čaj. Utratíme nějaké drobásy a chystáme se do aut. Jenže kde je Sabčin batoh? Chvíli hledáme a nakonec dostáváme zprávu, že zůstal nahoře. Naštěstí nám ho pošlou. Cestou k autům míjíme skluzavku a  Zuzka je přesvědčena, že jeden z křepčících jezdců je Sirka, výjimečně nebyl. Čekáme tak na lanovku. Mezičas využijeme na bzum bzum, chápej dofoukání Perníkova předního kola, které v tu chvíli disponuje tlakem asi 0,4 atmosféry. Cesta na chatu probíhá v pohodě, jen je někde mlha natolik hustá, že musí vystoupit dva lidi a odhazovat jí lopatou. Hanys navíc nemá benzín a pumpa v Hanušovicích zavírá v přijatelných 15 hodin. Cesta domů je tak pro něj testem úspornosti. Naštěstí dojede až do Rýmařová s průměrnou spotřebou 2 dcl na 18 mil. Na pumpě nabere plnou, koupí nanuk, platí a rychle nastupuje do auta, v tom vyběhne paní a mává, vypadá to, že krademe. Naštěstí se vše vysvětli, pouze nevyjel lístek z terminálu. Na chatě jsme začali pomalu chystat večeři, tedy Burgry:) Myslím, že se povedly:) Po večeři jsme si zahráli novou deskovku Amerika v otázkách a odpovědích a nutno říct, že některé otázky byly vysloveně loterie. Po deskovce jsme si ještě zahráli bingo, které Hanys prodlužoval nekonečnými průpovídkami k jednotlivým číslům, tak jsme se dozvěděli kterého listopadu byl pohřeb Jana Opletal, v kterém roce byla olympiáda v Mexico city, nebo kolik Českých lvů získal Kolja. V neděli ráno jsme po pozdní snídani – spalo se snad do devíti – zahráli ještě hledačku v chatě – venku pršelo:( A byla to docela divočina. Před obědem jsme ještě stihli šipky a balónky na zahradě a po obědě už jen douklízeli a vyrazili domů. Příště Rešovské vodopády. Hanys
Jméno:
Heslo:
| ADMIN |