Kalendář akcí
<
Říjen 2019
>
Po Út St Čt So Ne
30123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031123
Zápis z akce - VIP Vysočina

VIP Vysočina 7. – 12. 5. 2019

Letošní VIP se od počátku příliš nedařilo, svátek ve středu, původní plán do Slovenského ráje z více důvodu nevyšel, pak ten nešťastný počet účastníků – 26, jak to chcete ekonomicky rozdělit do aut? Ale nakonec z toho byla vážně dobrá výprava. Takže místo? Po dlouhém rozmýšlení Vysočina. Svátek ve středu? Dva dny volna ve školeJ 26 účastníku? Půjčíme si transportéra a aspoň v klidu odvezeme všechny věci. A že jich bylo.

Vyrážíme v úterý odpoledne a jako tradičně přijíždí poslední Hanys. Nicméně je na místě mu odpustit. Přijíždí šestimístným transportérem s obrovským kufrem, do kterého se vlezou všechny ferratové sety, koloběžky, kolečkové brusle, batohy, muffiny, buchty…  Vyrážíme tedy trošku později a razíme směr Olomouc, Mohelnice, Svitavy, Nové Město na Moravě. U Nového Města v části Poheldec máme ubytování v místním kulturním domě, kde obsazujeme sál, kuchyň, jídelnu i pokoj pro správce. Zítra je svátek (jeden z těch, kdy nejsou otevřené obchody), a tak vyráží skupinka Hanys, Anička a Bea na nákupy, zatím co ostatní se ubytovávají a  rozdělují si ferratové sety. V Novém Městě však již není žádný otevřený obchod, nezbývá, než vyrazit do Žďáru. Nákupčí nakonec vše seženou a stihnou si ještě zamluvit ferratové sety. Večer už stihneme jen svačiny a šup šup spát.

Ráno vyrážíme směr Vír, kde nás čekají cvičné ferraty. Je zima, takže vyjíždíme později, ať se skály trošku prohřejí. Ale ani v devět ještě není úplně teplo. Ve víru se rozdělíme na dvě skupiny, každá vyráží na jednu ze zajištěných cest. Prvně proběhne trošku teorie a pak hurá na skálu. Cesty nejsou dlouhé, le jsou nápadité – žebřík, lanový most, kramle, traverzy… někteří jsou posraní až za ušima, ale nepřiznají to. Nakonec se aspoň na jednu cestu vydá každý (skoro). Po dvou hodinách na skále se vyrazíme občerstvit do Víru, kde je otevřeno přesně nula restaurací. Ale nakonec jednu najdeme a není ledajaká – bowlingový klub zařízený jako vlakové kupé. V sále pak mají umělou lezeckou stěnu – pecka.

Po občerstvení vzhůru na Krasín, nedalekou rozhlednu nad Vírskou přehradou. Cestou tedy přecházíme korunu hráze a sledujeme dělníky, kteří hráz opravují. Otázka z příjímacího řízení na střední školy: Vybití, naložení, vytažení, vysypání a uložení jednoho kyblíku suti trvá cca 15 minut a zaměstnává 4 dělníky – jde to i jinak? :D

Cestou slyšme jen nářky a pláč. Opravdu je 4 kilometrový výšlap takové peklo? Není. Jenže když si v restauraci nedoplníte vodu, po cestě musíte zahrát 3 kola mobilní hry a táhnete batoh plný zbytečností, tak jste trošku otrávený.

Na Karasín dorazíme asi s 30 minutovým rozestupem, ale pod rozhlednou na prolízačkách a houpačkách i největší mrtvoly. Nicméně vzhledem k pekelným kouskům na houpačkách se z některých mohly mrtvoly zase stát. Ne nemohly… samozřejměJ Jen z Grifa se stalo kuře. Z Karasínu si to střihneme dolů po sjezdovce, kde mnozí poprvé v životě objevují chuť šťovíku.

Na základně  odpočíváme, ohříváme obědovečeři – segedín, fazolový guláš, rizoto, boloňská – něco z toho to bylo a někteří jdou na hřiště zaházet s dicgolfy. Večer nás ještě čeká týový turnaj deskových her a pak už všichni unavení, ale šťastní usínáme.

Ve čtvrtek vyrážíme na hrad Pernštejn. Cestou trošku krápe, ale jsme vybavení. Někteří chtějí z parkoviště pod hrad vláčkem, ale 50,-Kč jsme schopni utratit lépe. Na hradě vykupujeme suvenýry a máme opět spoustu blbostí do baťůžku. Prohlídka je fajn, slečna vcelku sličná, jen není moc vtipná, výkal dma naučený a to není pro nás. Naštěstí je naše skupinka jinak veselá a celou prohlídku si užijeme. Pak nás čeká centrum EDEN. Ačkoliv se ekologické centrum může zdát z počátku nezáživné, opak je pravdou. Čekání na průvodce si krátíme v pavilonu půdy, přičemž někteří za celou dobu nedošli dál, než ke krtinci, ve kterém jsou tunely a skluzavky. Ti, co se dál dostali, si vyzkoušeli, jak chutná zrno běžných i netradičních obilovin, voní statek, nebo jaké zvuky lze zaslechnout při pobytu na gruntu. Taky jsme si zahráli hru o chleba nebo projeli celý pavilon na šlapacím traktoru. A pak začla prohlídka. Průvodce byl skvělý a expozice taky, včelařství, zpracování lnu, domácí zvířata, hitorie velkostatku, ekologický pavilon. Zábavné vědení.

Večer jsme zregenerovali, dali večeři, někdo opět vyrazil na diskgolf, někdo si dal deskovky a většina pak sledovala na plátně hokej.

V pátek jsme posnídali vaječinu s toastem a cherry rajčátky a vyrazili pěšky do Nového Města na vlak, který nás odvezl do Žďáru. Žďárem jsme prosvištěli jako střely a šup na Zelenou horu, kde nás čekala prohlídka této památky UNESCO. Přišli jsme sic trošku pozdě, ale ne o tolik, abychom přišli o něco podstatného. Průvodkyně super, kaple taky. Trocha té historie taky neuškodí. Pak po schodech dolů na zámek do Muzea nové generace. Za mě bylo muzeum super, nevšední a interaktivní, ale uznávám, že ne všem sedlo. Ale pamatovat si ho budeme dlouho. Světlo… Zlato… Světlo… Zlato…

Odpoledne jsem pak vyrazili k přehradě na místní discgolfové hřiště, kde jsme si to rozdali ve férovém turnaji, který lehce okořenil jarní déšť. Odměnou byly discgolfy, takže o motivaci bylo postaráno. Turnaj dohráli skoro všichni a večer se tak mohlo vyhlašovat a rozdávat ceny.  Z přehrady jsme se do centra Žďáru vydali autobusem a vystoupili kousek od bazénu, na který jsme se všichni těšili. A bylo na co, vířivka, tobogány, divoká řeka, houpačka. Jen se asi netěšili na nás. Zejména MB se svou partou schytal od plavčic několik vyhubování. Ono nejde jezdit na tobogánu s minutovými rozestupy, to zas musí pochopit plavčice. A pak vlak. Jenže zítra je víkend, takže rychle nakoupit v LIDLaku. A pak zkrátit cestu na vlak na třetinu času, než předpokládá navigace. Však cajk. A ve vlaku byla wifi :D

Večer oběd, relax a film. Nepochopitelné, kolik lidí vidělo Policejní akademii poprvé v životě. A kdo pekl muffiny na výpravě? :)

V sobotu nás měla čekat projížďka ve Vysočina aréně. Dlouho dopředu je domluvená výpůjčka asi 10 koloběžek. Když však v pátek chceme telefonicky potvrdit počty, je velkým překvapením sdělení, že to vlastně nejde, že se v aréně koná mistrovství republiky na koloběžkách a trať je uzavřená. To to kluci týden zpátky při potvrzování nevěděli? No nic, vymýšlíme náhradní řešení a Vysočina arénu jedeme alespoň navštívit. Jaké je naše překvapení (zklamání), když zjistíme, že trať je otevřená až do 12. Alespoň teda koukneme na trénink střelby biatlonistů z bezprostřední vzdálenosti a odskočíme si do sněžné jámy, kde poodkryjeme trochu štěpky. Během chvilky jsme na dosah sněhu, na které třeba Markéta Davidová získá titul mistryně světa.

Dovezené koloběžky a brusle pak jedeme projet na přehradu do Žďáru, kde půjčujeme další a na okruhu se postupně všichni vystřídáme až do deště. A zjišťujeme, že to s těma koloběžkama nebude taková sranda. Nohy nás bolí a pálí jako Žizelu po B7. Spravíme to hranclema ze stánku. Kvůli deště pak rušíme výšlap a vyrážíme auty na hammer. Cestou potkáváme rozeklatou skálu a hlavně sochu mamuta. Na hammru nás průvodce překvapí otázkou, zda máme rezervaci. Nemáme, proč asi. Průvodce se rozhlídne kolem, zjístí, že tam jiné návštěvníky nemá a milostivě nás vezme. Ale je fajn, vše pouští, názorně ukazuje, pohrozí čertem a nakonec popřeje šťastnou cestu.

Cestou zpět ještě obejdeme několik betonových soch a vyšlápneme na krásnou vyhlídku nad Zelelnou horu. Kdyby to šlo bez toho remcání.

Večer zase discgolf, deskovky, večeře a hokej na plátně. A trošku balení.

Ráno balíme, uklízíme, odnášíme odpadky, hledáme ferratové sety, které si měl každý hlídat. To vše proto, abychom včas vyrazili za překvapením. Ještě ty ferratové sety, to Vám byla show, kde všude si je kde kdo hlídal. Někteří tak dobře, že už je nemohli ani najít. Ale nakonec se nám sešly všechny. A to překvapení? Vyrážíme do Brna. Tam nás čeká výstava hospodářských zvířat, u té však jen parkujeme za křesťanských 180,-Kč na jedno auto. Ale vykompenzujeme to jinak. Po krátké asi 300 metrové procházce, při které se stihne ztratit Kryštof, který si odskočil mezi paneláky na malou, jsme před branami VIVA science centra. Tedy až na Kryštofa, ale telefonát na trase Brno – Hlučín, Hlučín – Brno vše řeší. A zde si to kompenzujeme - školní skupina, doprovod zdarma, plus každý desátý zdarma a platíme za jednoho jako za malý řetízkáč. Science centrum je plné interaktivních exponátů, přičemž mezi nejlepší patří projížďka na kole na ocelovém laně nataženém nad halou. Ale i další atrakce jsou úžasné a prožijeme tak skvělé dvě hodiny. Někteří dýl, ale postupně je najdeme. A pak šup na D1 a domů.

Za rok kam?

Hanys

Informačka:
Jméno:
Heslo:
| ADMIN |